Zpět na stránky klubu

Blohm & Voss BV-215

2.10.2006 - Mé nadchnutí pro modely poháněné raketovými motorky Rapier bylo umocněno poletováním se stíňáčkem a mému nadšenému blábolení neodolal ISim, který se pustil do Saaba J29B na Rapier L1. V mezičase jsem provedl něco experimentů s L1 a zjistil že jejich zápalnost je hooodně špatná a doslechl se že L2 jsou prý na tom lépe. No a hlavně jsem na stránkách Mika Stewarta objevil nádherou podivnost: Blohm & Voss BV215. Tak jsem se dal do práce. Vyzbrojen kupou ISimových rad (včetně praktického tréninku lámání žiletky tím správným způsobem) dal jsem se do práce a průběžný progress najdete níže....

Stavěno po půlkách Docela to šlo   Přední papírová trubka je první hodně viditelná nedokonalost.
 
Vlepení křídel ze kterého jsem měl strach proběhlo kupodivu v klidu Další věc ze které jsem měl hrůzu - zadní papírová trubka - šla kupodivu opět krásně, natřikrát a je tam Doufejme že to po pokrytí Alu folií vydrží teplo od motoru  

6.10.2006 - Tak kostra je nahrubo hotova. Teď ještě dobrousit na čisto a kabina a potahování. Budu muset za ISimem na poradu....

   

8.1.2007 - vyrábíme kabinu. Po dlouhé odmlce (moc práce) jsem se konečně dostal k výrobě kabiny. Kopyto jsem vyrobil z kousku balsového trámku. Postup lisování jsem konzultoval s ISimem a po dvou nic moc pokusech se to docela povedlo. Fotečky z lisování mám ještě ve velkém foťáku, tak musíte chvilku vydržet, tvorba kopyta focena mobilem ....

   
         

10.1.2007 - kabinka hotova. Byl to můj první pokus (aneb jak říkal ISim, jsem kabinový panic), a na potřetí to dopadlo docela fajn. Takže pro ty kdo jsou na tom podobně a nikdy žádnou kabinku nedělali, tu je pár postřehů jak na to. Takže kopyto by mělo být z jednoho kusu. Když se lepí z více kousků tak je to údajně vidět na výsledné kabince (nemohu potvrdit). Já jsem udělal kopyto (viz výše) z jednoho kusu a pak na něj nalepil ještě čtverku balzu, abych měl přesah. Lepil jsem kanagomem a není to dobrý nápad, při lisování spoj začal doutnat. Kopyto se po vybroušení lehce navlhčí a nechá vyschnout. Vylezou chlupy a ty se znovu přebrousí. Na kopyto se musí nalepit ještě nějaké držátko, aby se s ním dobře manipulovalo. Když je kopyto hotovo, tak se vezme kousek překližky a vyřízne se do něj tvar kabinky, o fous větší než je vlastní kopyto (okraje 1-2 mm na obou stranách). Okraje se obrousí, aby v nich nebyly ostré hrany, které by fólii potrhaly. No a už je příprava skoro hotova. Na lisování se osvědčila fólie používaná jako přední strana při kroužkové vazbě. Tuto je nutno nějak přichytnout k překližce, nejlépe větší plochou, aby se nepotrhala. Původně jsem měl úmyslu ji přišroubovat pomocí lišt 3x8, ale ISim (který prozradil všechny finty ze své lisovací kuchyně které tu popisuju) mi půjčil sponkovačku, která funguje úplně božsky. No a pak už stačí jen pustit troubu, nastavit tam cca 160 stupňů Celsia (stejně je třeba teplotu vyzkoušet experimentálně), a strčit do trouby jak překližku s fólií, tak kopyto, aby bylo zahřáté a neochladilo fólii při lisování. Počkáme cca 10 minut, sledujeme jestli něco nedoutná a pak rychle vytáheme překližku, čapneme kopyto a tlačíme a tlačíme, až kabinku vytlačíme. Pokud to jde příliš ztuha tak tlačení přerušíme a dáme vše ještě nahřát. Fólie se zase narovná, opakování pokusů jí kupodivu nevadí (první kus jsem zkoušel asi třikrát než byl dostatečně vláčný). No a zbytek je snad jasný z foteček.

první pokus, ještě nepoužitelný překližka s dírou příprava ukončena ohříváme tlačíme
 
a máme vytlačeno druhý pokus, je to lepší třetí pokus, první použitelný ještě piloty a potah a kamufláž a ....  

19.2.2007 - potahujeme. Jde to docela slušně, ISimův japan je na práci šikovnej papír, není to sice úplně dokonalé, ale hej, je to moje první minimaketa :-)

 
         
 
Tak tohle foto jsem poslal i ISimovi, hrdý na božské dílo. Dostal jsem sprdunk a začal opravovat ty nejhorši chybky Ale šlo to docela dobře, i když srdce mi krvacelo, ještě to nebylo hotové a už jsem do toho musel řezat... Výsledek je ale lepší než to co bylo předtím Tak jsem nakonec i ten kousek co se mi nelíbil na trupu předělal....  

19.3.2007 - částečně nastříkáno

Už dlouho jsem si neužil tolik zábavy jako při stříkání Tuňáka a Blomíka. Jsme s ISimem opravdu Pat a Mat. Těšil jsem se jak podám o našich zkušenostech veselou zprávu, ale ISim byl rychlejší a při jeho líčení jsem se v práci smál nahlas, až jsem budil nezdravou zvědavost okolí. Takže veselá reportáž je tady.

Pro ty kdo nikdy žádnou maketku nestříkali, zde je pár postřehů které jsou pro mě nové:

Maslostroj Barva se nacucne Opatrně vytáhne Přecedí přes punčochu Toto není výrobna pervitinu, i když to tak možná trochu vypadá
A už se může stříkat, všimněte si držení nástroje Neustálý pohyb, pravidlo č. 1. První várka šedé A pokračujeme Zachmuřený pohled po kontrole odstínu (všimněte si značky vozidla)
Ruja stříká šedou, která se ukázala býti bílou Tohle už je trošku šedivé     Konečně ten správný odstín
   
Pat a Mat vytváří abstraktní obrazy spermií   Chabý výsledek celodenního snažení    

10.7.2007 - Nástřik černé a piloti

 
Nástřik černou barvou dopadl vcelku ok Piloti ještě nenabarvení Kokpit je vcelku plný